1

Téma: Světlé a stinné stránky duševního vlastnictví. Jak je to s patenty?

Inspirován debatou ve vláknu o open-access publikování jsem si říkal, že by bylo zajímavé otevřít diskuzi o duševním vlastnictví obecně. Zkusím to nějak vykopnout.

Dá se vůbec mluvit o duševním vlastnictví a co pak znamená nějakou myšlenku vlastnit? Myšlenka má v zásadě jinou povahu než fyzická věc. Například, když ji někomu jednou dám, tak už mu ji nemůžu vzít. Stejná myšlenka se může zrodit v hlavě dvou lidí a kdo je pak jejím vlastníkem? V historii jsme svědky toho, že se stejné nápady objevily opakovaně souběžně (Newton/Leibniz kalkulus, Tesla/Marconi rádio, Bell/Gray telefon, Noyce/Kilby integrovaný obvod atd.). Je férové, když má na patent právo jen jeden z nich? Vynálezy mají navíc charakter postupné evoluce – vezme se to, co je k dispozici (= zkopíruje se to), upraví a zkombinuje.  Učíme se, že James Watt vynalezl odstředivý regulátor, ale on ho nedal dohromady "od nuly", stavěl na předchozí práci (existovaly regulátory otáček využívající kyvadlo). On sám si ho kvůli tomu ani nepatentoval, protože svůj vynález vnímal jen jako vylepšení něčeho, co už existovalo. Není to nakonec charakter velké většiny vynálezů? Je současná praxe patentování pro další inovace brzdou nebo nutností?

Naposledy upravil: zemanji7 (22.06.2016 14:55:09)

2

Re: Světlé a stinné stránky duševního vlastnictví. Jak je to s patenty?

Jiří Zemánek (zemanji7) napsal:

Učíme se, že James Watt vynalezl odstředivý regulátor, ale on ho nedal dohromady "od nuly", stavěl na předchozí práci (existovaly regulátory otáček využívající kyvadlo). On sám si ho kvůli tomu ani nepatentoval, protože svůj vynález vnímal jen jako vylepšení něčeho, co už existovalo.

Jen doplnim, ze Watt se naopak o patenty cile soudil se svym nekdejsim zamestnancem nebo dodavatelem. Naproti tomu Watt sam pouzival funkcne jinak naprosto nesmyslnej druh prevodu pistu na hridel, kterej si patentoval, a cilem bylo uniknout drivejsimu patentu na tak vseobecne potrebnou vec, jakou je klikovej prevod.

3

Re: Světlé a stinné stránky duševního vlastnictví. Jak je to s patenty?

Prostudoval jsem si diskusi ve vedlejším vláknu a musím konstatovat, že je mi smutno z lidí, kteří produkci svých myšlenek přepočítávají na peníze. Svým způsobem tím dávají najevo, že to jsou malé myšlenky, protože velké myšlenky se penězi vyvážit nedají.

Začnu citátem: "Vím, jak ovládat vesmír. Tak mi řekněte, proč bych se měl hnát za milionem?" -- Grigorij Jakovlevič Perelman v roce 2002, kdy pokořil problém známý jako Poinkarého doměnka, jeden ze sedmi matematických problémů tisíciletí, za jejichž vyřešení vyhlásil Clayův matematický institut odměnu milion dolarů za každý problém. Ten citát vypadá jako citát nějakého pošuka, ale přesně vystihuje podstatu věci. Existují lidé, kteří přemýšlejí protože je to baví a protože si chtějí pouze dokázat, že dokáží něco, co zatím nedokázal nikdo na světě. Jejich duševní činnost naprosto vůbec není motivována žádnou odměnou, žádnými penězi. A pochopitelně výsledek svého bádání nabídnou celému světu a je zcela pod jejich úrověň zkoumat, zda se někdo z existence jejich myšlenek nějak "napakuje". Nebýt takových pošuků, pokud by každý nápad měl být přesně vymezeným způsobem ostatními uživateli hrazen penězi, zůstalo by lidstvo u lovu zvěře za pomocí kyjů nebo u sbírání borůvek.

Ve vedlejším vláknu zmiňujete mobilní telefony, počítače atd., za které lidé platí. Ale proč tyto věci fungují? Protože nějací matematici něco vymysleli a dali svůj výsledek celému světu zadarmo. Bez jejich myšlenek by nic takového neexistovalo.

Snadno lze vyhledat paradoxy. Matematici (přesněji jejich předchůdci) exaktně popsali principy šíření zvuku, na základě toho technici sestrojili mikrofony, reproduktory, díky tomu umělci mohli něco nahrát a svěřit svou nahrávku agentuře DILIA, lobbisté kolem DILIA prosadili, že se bude platit za každý nosič, na nějž lze nahrávat informace (protože se počítá s tím, že se tam budou nahrávat ty nahrávky, které má pod křídly DILIA) a matematici, pokud si chtějí uložit na takový nosič nějakou svou myšlenku, zaplatí poplatek agentuře DILIA. Když Nohavica dal na svůj web tehdy novou skladbu "Ladovská zima" a do týdne si to prozpěvoval skoro celý národ,  dostal od agentury vynadáno, že to nešlo přes ní. Tož se jich zeptal, kolika penězi se potřebují napakovat za to, že on něco vymyslel. Že by jim to poslal rovnou a nedělaly by se s tím takové cavyky.

Matematici kupují draze software Mathematica, který implementuje jejich myšlenky, které oni zveřejnili světu zadarmo. Ano, v tom softwaru je mírně přidaná hodnota, ale bez toho jádra, tj. bez myšlenky samé, by nebylo kam hodnotu přidávat. Tož máme na tom světě takové paradoxy.

Mánie žebříčků, počítání bodů a indexů za publikace a citace je smutným důsledkem dnešní masifikace univerzitního vzdělání. Dříve (před staletími) působili na univerzitách lidé, nositelé nových myšlenek, ale bylo jich docela málo. Různí mecenáši to tehdy dokázali uhradit, dokázali zajistit, aby tito lidé mohli nerušeně bádat a měli co jíst. Nikdo se neptal, kolik stojí jejich myšlenky. Většina populace obdělávala svá políčka a živila se jiným způsobem. Dnes si většina populace troufá zkoušet něco vybádat. To už žádný mecenáš neutáhne. Ani státní rozpočet. V takové situaci je třeba vybírat myšlenky, které jsou rovnou aplikovatelné, tj. zpeněžitelné a vše přesně počítat na impakt faktory a kdovíco. A matematici utřou nos.  Ale pořád u těch nejlepších matematiků platí: pokud bádají, tak ne pro peníze, ne pro publikační body, ale proto, že je to baví. A mezi těmito dvěma způsoby bádání já vnímám hodně tlustou čáru.

4

Re: Světlé a stinné stránky duševního vlastnictví. Jak je to s patenty?

Obvyklym argumentem pro existenci patentu je, ze kdyby nebyly, lide by nevynalezali. Trochu mi to pripomina oblibeny argument, ze kdyz manazery budeme nutit platit vyssi dane, tak nebudou chtit pracovat a utecou. Me vzdycky napada, jestli bych ve svem podniku stal o manazera, ktery to dela jen proto, ze ma vysoky plat, a nejde mu o prospech podniku. Ostatne fungovani velkych korporaci dost jasne naznacuje rizika tohoto pristupu.

Je mozne, ze neexistence patentu by pokrok v urcite mire zpomalila. Na druhou stranu existence jej do znacne miry zpomaluje take. Zajimave o tom vypovida historie letectvi. Okolo roku 1905 byly Spojene staty jedina zeme, ktera mela funkcni letadlo. Autori, bratri Wrightove, si patentovali obecne principy rizeni letadla, a dalsi roky stravili patentovymi spory. Na druhe strane v Evrope dochazelo k volne vymene napadu a vysledkem bylo, ze v roce 1914 posilaly Evropske zeme na frontu letadla, ktera byla vyrazne kvalitnejsi nez cokoliv, co existovalo v USA, a jeste v roce 1918 nakupovala US Army sve stihacky od Evropanu. Tusim v roce 1917 prinutila americka vlada vyrobce, aby se na patentove valky vykaslali (vznikl spolecny patent pool a vlada vyplatila nejake nahrady), a behem par let byl naskok srovnan. V teto souvislosti je zajimave, ze jistou dobu Wrightove ziskavali poplatky dokonce i od kazde letecke show v USA, kde piloti pouzili ovladatelne letadlo. Podobnost s cinnosti OSA ciste nahodna.

Citim nicmene rozdil mezi konkretnim vynalezem a vedeckym poznatkem. Kdybych vymyslel neco prevratneho a vedel, ze se na tom nekdo jiny napakuje, urcite bych ocenil, kdyby existoval system, ktery by mi zarucil, ze na me alespon neco zbyde. Konec koncu, treba jsem to vyvoje i dost investoval a rad bych to ziskal zpet. U zakladniho vyzkumu ale podle meho soudu zajem spolecnosti prevazuje. Myslim, ze historie nasi civilizace dost vyznamne ukazuje na kladny vliv sdileni znalosti, proto take vlady financovaly zakladni vyzkum a nekladly prekazky publikovani ani v hodne divokych dobach okolo prvni svetove valky.

5

Re: Světlé a stinné stránky duševního vlastnictví. Jak je to s patenty?

Petr Olšák (olsak) napsal:

Prostudoval jsem si diskusi ve vedlejším vláknu a musím konstatovat, že je mi smutno z lidí, kteří produkci svých myšlenek přepočítávají na peníze. Svým způsobem tím dávají najevo, že to jsou malé myšlenky, protože velké myšlenky se penězi vyvážit nedají.

Nevím, jak moc se vyznáte v bádání a vašeho textu ani nepoznám váš názor? Má se tedy za dobré výsledky dobrého bádání podle vás platit nebo ne?
Já soudím, že ano. Ostatně musí badatelé z něčeho žít. Jak také jinak k této činnosti přilákat špičkové talenty?

Kde jste vzal to, že dobří matematicky dnes nejsou placeni? Copak dne nejlepší matematici nepracují na nejlepších školách za velké platy? Tak třeba podle AMS
http://www.ams.org/profession/data/annu … laries.pdf
dosahuje průměrný plat profesora matematiky až 150 tis USD = 3,5 mil Kč ročně. A to průměr, hvězdy mají mnohem víc. Podobně matemtici v průmyslu.
Nebo viz http://www.payscale.com/research/US/Job … ian/Salary
Tak o čem to mluvíte?

A obecněji: proč by se proboha za dobré tvůrčí výsledky nemělo platit? Proč mají být obrazy, hudba, knihy zdarma? Samozřejmě, že to malíře, skladatele a spisovatele baví, ale proč by za svou práci neměli také být placeni? Z čeho by žili? Proč se má platit jen za housky a hřebíky?

A Perelman bohužel pošuk je. Byť geniální. Pokud vím, má za sebou poměrně nešťastné mládí, ve školách byl díky svému nadání vždy mezi mnohem staršími spolužáky, byl údajně šikanován, což ho dost poznamenalo. Dále jeho kariéra v  USA dopadla neslavně, i když asi nezaslouženě a on se pak naštval na všechny Američany.  Takže když mu tu Cenu přivezli domů – jiní Američané – ani jim neotevřel dveře.

A že už nejsou doby minulé, toho bych nelitoval. My bychom na slavné univerzitě před několika sty lety mezi slavnými matematiky nejspíš nebyli. Na to nejsme dost chytří.

6

Re: Světlé a stinné stránky duševního vlastnictví. Jak je to s patenty?

Michael Šebek (sebekm1) napsal:
Petr Olšák (olsak) napsal:

Prostudoval jsem si diskusi ve vedlejším vláknu a musím konstatovat, že je mi smutno z lidí, kteří produkci svých myšlenek přepočítávají na peníze. Svým způsobem tím dávají najevo, že to jsou malé myšlenky, protože velké myšlenky se penězi vyvážit nedají.

Nevím, jak moc se vyznáte v bádání a z vašeho textu ani nepoznám váš názor? Má se tedy za dobré výsledky dobrého bádání podle vás platit nebo ne?
Já soudím, že ano. Ostatně musí badatelé z něčeho žít. Jak také jinak k této činnosti přilákat špičkové talenty?

Kde jste vzal to, že dobří matematici dnes nejsou placeni? Copak dnes nejlepší matematici nepracují na nejlepších školách za velké platy? Tak třeba podle AMS
http://www.ams.org/profession/data/annu … laries.pdf
dosahuje průměrný plat profesora matematiky až 150 tis USD = 3,5 mil Kč ročně. A to průměr, hvězdy mají mnohem víc. Podobně matematici v průmyslu.
Nebo viz http://www.payscale.com/research/US/Job … ian/Salary
Tak o čem to mluvíte?

A obecněji: proč by se proboha za dobré tvůrčí výsledky nemělo platit? Proč mají být obrazy, hudba, knihy zdarma? Samozřejmě, že to malíře, skladatele a spisovatele baví, ale proč by za svou práci neměli také být placeni? Z čeho by žili? Proč se má platit jen za housky a hřebíky?

A Perelman bohužel pošuk je. Byť geniální. Pokud vím, má za sebou poměrně nešťastné mládí, ve školách byl díky svému nadání vždy mezi mnohem staršími spolužáky, byl údajně šikanován, což ho dost poznamenalo. Dále jeho kariéra v  USA dopadla neslavně, i když asi nezaslouženě a on se pak naštval na všechny Američany.  Takže když mu tu Cenu přivezli domů – jiní Američané – ani jim neotevřel dveře.

A že už nejsou doby minulé, toho bych nelitoval. My bychom na slavné univerzitě před několika sty lety mezi slavnými matematiky nejspíš nebyli. Na to nejsme dost chytří.